PSTRUH A JEHO ŽIVOTNÍ CYKLUS

VAJÍČKO

Ryby se rozmnožují zpravidla jikrami. Jikry jsou samičí pohlavní buňky, které jsou oplozeny mimo tělo ryby. Samci vypouštějí mlíčí, což jsou vlastně samčí pohlavní buňky, na nakladené jikry. Rodiče většinou o vajíčko a vývoj zárodu už nepečují.

POTĚR

Hned jak se rybí zárodky, kterým se na počátku života říká potěr, tzv. vykulí z vajíčka, plavou k hladině, kde naberou do plynového měchýře první vzduch. V prvních dnech života plavou se žloutkovým váčkem, který slouží jako zdroj potravy. Po odčerpání živin z váčku se začínají živit samostatně.

DOSPÍVÁNÍ

Rychlost růstu zárodku závisí na dostatku potravy a na teplotě vody. Nejrychleji roste do doby pohlavní zralosti. Pak sice také roste, ale již zdaleka ne tak rychle. Také v létě je růst intenzivnější než v zimě. Většina ryb své dospívání nepřežije. Hrozbou jsou pro ně výkyvy teploty vody, změny kyslíku či predátoři.

PRODUKTIVNÍ VĚK

V našich podmínkách dospívá pstruh mezi druhým a třetím rokem života. Pstruh, stejně jako losos, pak dlouze migruje, aby si našel vhodné místo pro rozmnožování. Při tom také překonává poměrně vysoké vodní překážky, jako jsou vodopády či jezy.

TŘENÍ

Když pstruh najde vhodné místo pro rozmnožování, tzv. trdliště, a vhodného partnera, dochází k tzv. tření. Pstruh si vybírá místa s písčitým nebo štěrkovitým dnem, s pomaleji proudící vodou. Samice břichem vytvaruje oválné jamky, kam klade jikry, které samec oplodňuje. Během tření oba rodiče víří písek a drobný štěrk, který jikry překrývá.

PŘÍBĚH PSTRUHA

Jak a kde žije

Pstruh je z čeledi lososovitých ryb. V České republice se vyskytuje ve středních a horních úsecích toků, ale i v horských potocích. Pstruhům záleží na teplotě vody, její čistotě a obsahu kyslíku. Pokud máme v naší řece zvýšený výskyt hliníku, pstruhy v ní určitě nenajdeme. Občas na pstruha můžeme narazit také v úsecích řek pod přehradními nádržemi.

Jak se živí

Celý život se pstruh živí larvami vodního hmyzu (chrostíci, jepice, pakomáři). Je ale zároveň velmi schopný obstarat si potravu z náletů suchozemského hmyzu. Mladí pstruzi jsou ale zároveň i hostiteli perlorodky říční, která parazituje na jejich žábrách. Jakmile pstruh vyroste, dokáže si obstarat další druhy potravy. Větší jedinci se dokonce živí i menšími rybkami, obojživelníky či malými savci. Pokud se setkáme s lososovitým druhem ryby ve stojatějších vodách, bude se živit zooplanktonem.

Jak vypadá

Pstruha můžeme v českých vodách potkat v mnoha podobách. Má vřetenovité, svalnaté tělo a poměrně velkou klínovitou hlavu, s hluboce rozštěpenými a širokými čelistmi, které jsou opatřeny drobnými zuby. Břišní i hřbetní ploutve má zaokrouhlené a je pro něj typická tzv. tuková ploutvička. Rozpoznat pstruha je ale velmi náročné, můžeme se totiž setkat s vysokým a krátkým tělem, oválným či zploštělým nebo protáhlým a nízkým.

Každý pstruh je jedinečný. Jeho hřbet bývá zbarven zelenohnědě, jindy žlutočerně, existuje ale řada dalších variant. Na hřbetě, bocích i na hřbetní a tukové ploutvičce bývají červené skvrny, které jsou většinou na bocích světle olemovány. Samce rozeznáme od samice tím, že má obvykle delší hlavu.  Jakmile pstruh zestárne, postupně se mu spodní čelist hákovitě zahne.

 Jak jej rozpoznáme

Pstruh a jiné lososovité ryby se od sebe vzájemně liší, ať už se jedná o vzhled či způsob života. Pro všechny lososovité ryby ale zůstává společný znak, a to je čistota vody. Některé druhy na znečištění doplácejí okamžitě, jiné se dokážou více přizpůsobit, ale pro všechny platí následující: Tam, kde žije lososovitá ryba, vždy se jedná o zdravotně nezávadnou vodu.

U nás se nejčastěji potkáme s Lipanem podhorním. Na území České republiky je původní a vyskytuje se v mnohých částech Evropy včetně Skandinávie a částech Asie. Lipan je synonymem pro čisté podhorské řeky. Pokud půjdeme kolem řeky s mělkými proudy a hlubokými tůněmi, můžeme zahlédnout Hlavatku podunajskou, která je největší lososovitou rybou Evropy. Pstruh obecný potoční je také sladkovodní ryba z čeledi lososovitých a je dokonalým bioindikátorem. Jeho výskyt je přímo úměrný kvalitě vody.

Pstruh duhový, který oproti Pstruhovi obecnému snáší o něco vyšší teplotu vody a je odolnější vůči znečištění, se nejvíce rozšířil v severním Tichomoří od Kalifornie přes Britskou Kolumbii, Aljašku až na Kamčatku. Další relativně malou lososovitou rybou je Siven americký, který žije v řekách, potocích a horských jezerech a migruje i do moře. Tento druh je přizpůsobený extrémně tvrdým podmínkám.

Jak se vyvíjí a rozmnožuje

Pstruh v našich podmínkách dospívá mezi druhým a třetím rokem života. Ke tření pak dochází v říjnu a listopadu, ale závisí to především na teplotě vody v daném toku. Jikry bývají žluté a relativně velké (průměr 4 až 6 milimetrů).

Pstruh, stejně jako losos, do trdlišť dlouze migruje, přičemž je také schopen překonávat poměrně vysoké vodní překážky, jako jsou vodopády a jezy. Jako trdliště si vybírá místa s písčitým nebo štěrkovitým dnem, s pomaleji proudící vodou. Samice břichem vytvaruje oválné jamky, kam klade jikry, které samec oplodňuje. Během tření oba rodiče víří písek a drobný štěrk, který jikry překrývá. V přírodních podmínkách dochází k vylíhnutí v únoru až březnu.

Jak jeho cesta končí

Pstruh se dožívá věku 3 až 5 let, starší jedinci se vyskytují velmi zřídka. Jeho růst je závislý na množství potravy v dané lokalitě, v málo úživných tocích dorůstá ve věku 5 let do velikosti okolo 20 centimetrů, v lepších podmínkách větších řek přes 30 centimetrů. Pstruh duhový se na rozdíl od obecného může dožít až 11 let.

Jak ho chránit

Počet pstruhů se kvůli lidské činnosti i činnosti přírody snížil. Mezi hlavní hrozby patří samozřejmě výlovy, přehrady, betonové kanály, znečištění vody, čerpání podzemní vody, městské tepelné ostrovy a další produkty urbanizace. V posledních letech jsou novou hrozbou také nálety kormoránů.

Pstruhové revíry nejsou schopny obnovy rybí populace bez pomoci. Každoročně proto probíhá vysazování mladých pstruhů, které se opakuje několikrát do roka na stejných úsecích daných toků. Touto formou, dalšími aktivitami a s podporou Jakuba Vágnera a Nadačního fondu Veolie, se daří zachovat výskyt lososovitých ryb v České republice.

Jak pstruha poznáme? Pstruh má vřetenovité, svalnaté tělo a větší klínovitou hlavu s hluboce rozštěpenými a širokými čelistmi, které jsou opatřeny drobnými zuby. Každý pstruh je ale jedinečný, proto je těžké jej rozpoznat. Můžeme se totiž setkat s vysokým a krátkým tělem, oválným či zploštělým nebo protáhlým a nízkým. Hřbet pstruha bývá zbarven zelenohnědě, jindy žlutočerně, existuje ale řada dalších variant. Na hřbetě, bocích i na hřbetní a tukové ploutvičce bývají červené skvrny, které jsou většinou na bocích světle olemovány. Samce rozeznáme od samice tím, že má obvykle delší hlavu.

Kde pstruh žije?

Pstruh je z čeledi lososovitých ryb. V České republice se vyskytuje ve středních a horních úsecích toků, ale i v horských potocích. Pstruhům záleží na teplotě vody, její čistotě a obsahu kyslíku. Pokud máme v naší řece zvýšený výskyt hliníku, pstruhy v ní určitě nenajdeme. Občas na pstruha můžeme narazit také v úsecích řek pod přehradními nádržemi.

 

Čím se pstruh živí?

Celý život se pstruh živí larvami vodního hmyzu (chrostíci, jepice, pakomáři). Je ale zároveň velmi schopný obstarat si potravu z náletů suchozemského hmyzu. Mladí pstruzi jsou také hostiteli perlorodky říční, která parazituje na jejich žábrách.  Jakmile pstruh vyroste, dokáže si obstarat další druhy potravy. Větší jedinci se dokonce živí i menšími rybkami, obojživelníky či malými savci. Pokud se setkáme s lososovitým druhem ryby ve stojatějších vodách, bude se živit zooplanktonem.